Jenda – 30.1.2021
U nás na horách klidná, tichá, pohádkově zasněžená a krásná.
Všechno je klidnější a pomalejší, jen občas jsem dosáhnou jazyky hektické zběsilosti průmyslového světa, který nerespektuje přírodní rytmus.
Ale taky čas duchů a strašidel v komíně.
Může se Vám stát, jako mě, že spíte celou noc, dobře a ráno se vzbudíte, jako byste celou noc někde hýřili, hlava se točí, tělo je zesláblé, jste podráždění a říkáte si proč. Anebo po úmorném a vysilujícím týdnu, kdy se těšíte, že se vyspíte pořádně, spíte mizerně, máte pocit, že jste celou noc vzhůru a něco Vás bolí tak, že ani nevíte, jak si lehnout a ráno jste jako vyždímaní.
Čím to může být? Když se to opakuje, začnete hledat.
Já ty výše popsané stavy i přes to, jak vnímám tuhle zimu jako krásnou a uklidňující, cítím velmi často. Z ničeho nic zeslábnou nohy, bolí záda, hlava se točí všemi směry. Naštěstí moje partnerka má v oboru zkušenosti a v těchto situacích náhlých slabostí a pocitů nadměrné únavy bez zjevného důvodu či nevolností zjišťuje, zde se k nám nepřipojily nějaké entity nebo duše.
Když pracujete se svým duchem a duší, víte, že se může stát, že se k vám připojí nějaká entita. Stačí i to, že jste trochu víc k dalším realitám vnímaví nebo citliví. Ne ze zlého úmyslu, ale proto, že pro ni svým duchovním vývojem a růstem záříte jako svíčka v okně, nebo maják ve tmě, a tak prostě přijde. Hluboko v sobě touží po pomoci a ví, že lidé, kteří s nějakou metodou duchovního učení pracují (například SRT), mohou bloudící duši odvést do světla. Akorát neví, jak si o pomoc říct a někdy na sebe upozorňuje nevybíravým nebo zvláštním způsobem.
Proto vždy žádám Moničku z ozvenyduse aby mi právě pomocí SRT pomohla přisedlé duše odvést do světla. (O podrobnostech metody, o různých dimenzích, životě mezi životy a o „světle“ někdy příště). Následně mne naučila „první pomoc“ – základy práce s kyvadlem a čištění, abych se mohl očistit sám, na cestách nebo když jsem v domku bez ní.
Tuhle zimu u nás ve vsi, která, jako ostatně mnoho jiných tady v Krušných horách ale i jinde, má za sebou osud vysídlení a devastace po něm, se ke mně připojují takzvaní diskarnáti* téměř ob den. V podstatě pokaždé, když se vydám na procházku se psem nebo uklízím sníh, či jdu pro dřevo na topení. Už ani nemusím chodit k bývalému zaniklému hřbitovu nebo do blízké vsi, která zanikla ještě před třicetiletou válkou.
Při jednom z čištění jsem se – z vrozené zvědavosti – zeptal, zda mohu zjistit, kde jsem k odváděné duši přišel. Jestli je z našeho domu (který ale očišťujeme pravidelně) nebo z procházky nebo odkud.
Odpověď přišla ve formě vize – filmu který se Vám odehraje před očima i s vyprávěním. Mnoho z původních obyvatel, kteří museli odejít, i jejich potomků, kteří se zde cítili doma a měli k místu vztah jako k domovu, jež odchází do světla, zhodnotit svoje životy a získat další úkoly pro své duše zde nebo jinde. Ale předtím ještě touží jednou se vrátit „domů“ sem k nám. Ne kvůli majetkům, ty už dávno všichni oželeli, ne ze zlého úmyslu, nebo touhy škodit, ale prostě pro ten stesk duše nebo tu touhu vidět to tu ještě jednou, naposledy se vrátit. Toužili po tom, ale nepovedlo se jim to ve fyzickém těle. Teď jím nejsou omezeni a cestovat, přesouvat se je najednou snadné. A klidná zima, kdy vesnice zdánlivě spí a duše neruší ruch a provoz je pro jejich zadumanou poslední procházku a nostalgické vzpomínání a přemítání ideální. A když tu jsou, možná trochu sami zmatení z toho, co se děje a smutní, pak přilnou k plamínku naděje nebo prostě vidí – aha tady si mohu zažít ještě chvíli svoje oblíbené místo v lidském těle. (Protože zážitky našich lidských těl jsou to největší lákadlo, proč se všichni na Zemi vtělujeme. V jiných dimenzích a formách jsou zážitky jiné). A tak „nastoupí a svezou se“. Opakuji, že vím, že to nedělají se zlým úmyslem nebo aby mě či komukoliv škodily. Ale tělesná schránka a vlastní duše cítí, že pro dva není místo a na nezvaného hosta reagují stejně jako na viry či bakterie, ochrannou reakcí organismu. V okamžiku, kdy entity svolí s odvedením a vy se od ní očistíte – úleva – i na vaší fyzické úrovni – přijde za pár minut. Je to úžasný pocit.
Dnes jsem odváděl už tři. Díky jednomu jsme byli i svědky jiného průběhu „aktuálního“ času u nás dvou – co mě přišlo jako běžných 5 min, Monička vnímala mnohem déle. Při čištění jsem se na to poptal, a skutečně to tak bylo – můj čas se vstupem entity „roztáhl.“ Jako když uděláte ve filmu střih a vložíte do něj další políčka, která běží jinou rychlostí – takže při normálním přehrávání si toho nevšimnete, jen když film zpomalíte nebo zkoumáte v nějakém stříhacím programu.
Děkuji Moně z poradny ozvenyduse.cz, za to, že spolu můžeme otevírat stále více dveře do jiných rozměrů světa. Děkuji za péči a čištění a rady.
Pokud máte pocit, že na vás něco „sedí“ nebo máte stejný pocit, pozorování či vnímání ze svého domu anebo hledáte, proč se vám to či ono nedaří, proč vám pořád něco je, domluvte si schůzku ke konzultaci, nebo rovnou nějakou z nabízených terapií. (viz. www.ozvenyduse.cz)
*Duše, které s oddělí od své lidské schránky, ale z nějakého důvodu ještě zůstávají a rozhodnou se neodejít. Mají mnoho společného se svým lidským vnímáním těla, udržují si informace, vzpomínky, myšlení a vlastnosti, které jako člověk měly. Zůstávají ze stesku, smutku, strachu z neznáma, lpění na majetku – domech či předmětech, touze pomoct blízkým atd.